dojímat
[dojiːmat]
(3. j. -má, rozk. -mej, čin. -mal, trp. -mán, podst. jm. -mání)
sloveso nedokonavé
(co, kdo dojímá koho4 {čím})
vyvolávat v někom silné citové pohnutí:
zpěvem dojímat posluchače
Pohled na krajinu mě dojímal.
Příběh dojímá diváky po celém světě.
Jeho básně mě dojímají k slzám.
dokonavé → dojmout
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dojiːmat]
(3. j. -má, rozk. -mej, čin. -mal, trp. -mán, podst. jm. -mání)
sloveso nedokonavé
(co, kdo dojímá koho4 {čím})
vyvolávat v někom silné citové pohnutí:
zpěvem dojímat posluchače
Pohled na krajinu mě dojímal.
Příběh dojímá diváky po celém světě.
Jeho básně mě dojímají k slzám.
dokonavé → dojmout
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)